Posledních deset let jsme si u prezidenta museli zvyknout na ohýbání Ústavy, porušování nepsaných pravidel i elitářské nakládání s prezidentskými pravomocemi a veřejným majetkem. Není tedy divu, že po letech frustrace a nespokojenosti vkládáme do nového prezidenta velká očekávání. Jenže to by se mohlo obrátit proti nám všem. Jak to?
Kult osobnosti provází české prezidenty už od dob Tomáše Garrigue Masaryka. A i v důsledku toho proto prezidentům a jejich pravomocem dlouhodobě přisuzujeme větší význam, než jaký můžou reálně mít. Což teď umocňuje ještě přímá volba prezidenta.
Proto i teď většina z nás s nadějí pohlíží na inauguraci nového prezidenta Petra Pavla. Česká republika je ovšem parlamentní demokracie, a pravomoci prezidenta jsou poměrně omezené. Pojďme si je připomenout:
- § jmenovat předsedu vlády, členy vlády a přijímat jejich demise
- § jmenovat guvernéra a členy Bankovní rady České národní banky
- § jmenovat předsedu Ústavního soudu
- § jmenovat předsedu Nejvyššího soudu
- § jmenovat prezidenta a viceprezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu
- § vetovat zákony
- § udělovat milosti
Je tedy třeba vnímat, že moc koncentrovaná čistě v rukou prezidenta je výrazně menší, než jaká jsou očekávání a představy tradičně spojené s českou hlavou státu. Jak už ale ukázali Václav Havel, Václav Klaus i Miloš Zeman, prezident má také obrovský vliv na formování společenských hodnot a vyzvedávání klíčových společenských témat. Svým vystupováním na půdě Parlamentu, Senátu či v médiích má obrovský dosah, skrz který může formovat společenské preference a určovat hranice přijatelného a žádoucího chování. Tato role je po zavedení přímé volby možná ještě důležitější než konkrétní pravomoci zmíněné výše.
A na to všechno je třeba myslet ve chvíli, kdy si stavíme na piedestal další osobnost, která zaujme roli prezidenta na Pražském hradě. Petr Pavel už v několika posledních týdnech ukázal, že chce být aktivním a sjednocujícím prezidentem a že mluvit s lidmi, a to i těmi, kteří ho nevolili, je pro něj zatím přirozené. To je dobře. Jakkoli ale bude vliv Petra Pavla na společnost velký, jeho pravomoci mají své limity. Například energetickou krizi a strukturální problémy některých regionů musí řešit vláda, jen ta k tomu má pravomoci a prostředky. Ale prezident může na tato témata upozorňovat, mluvit s lidmi, jezdit za nimi a palčivá témata přenášet do veřejného prostoru i přímo k ministrům.
Dejme si proto pozor na přehnaná očekávání a nechtějme po prezidentovi zázraky. Jeho role by měla spočívat hlavně v tom, že bude důstojně a v mezích ústavnosti reprezentovat Českou republiku a zajímat se o všechny občany. A pokud se mu tohle povede, nebude to vůbec málo.
Foto: Petr Zewlakk Vrabec
Zapojte se a proměňte slova v činy ještě dnes
Podepište výzvu
Přidejte se k 543 395 demokratům, kteří podepsali naši výzvu.
Akční centrum
Zjistěte, jakým způsobem se můžete zapojit právě Vy.
Darujte
Darování je nejjednodušší a nejrychlejší cesta, jak se můžete zapojit hned teď.